Moudra

Čekání na změnu …

která (možná) přijde sama. Tak bych hodnotila přístup některým, kteří si ke mne chodí tzv. pro radu.

Standardní otázka je – „Víš mám takový a takový problém (zdraví), co bys mi doporučila.“ Ano jsem poradce, výživový terapeut, kouč, kamarádka … velmi ráda poradím, co bych doporučila, a jak nastartovat změnu. A tím to mnohdy končí. Ona totiž ta změna k lepšímu není o tom „spolkni si prášek a problém zmizí“.

Změna nepřijde sama. Určitě se mnohým práškem či terapeutickou technikou dá v daný okamžik tělu ulehčit. Ale to je asi tak vše.

Tělo s námi svými reakcemi, otoky, zadržováním vody, bolestí, vyrážkami, nevolností,   zvýšeným tlakem či cukrem … s námi hovoří.

A my nic … jen když nám to je už nekomfortní, tak hledáme okamžité řešení a rychlé rady.

Rady jsou fajn a od toho jsou poradci, aby radili. Ovšem to rozhodnutí a odpovědnost je na majiteli těla a tazateli. Změna nepřijde sama, a je jedno, jak dlouho ji budeme odkládat.

No, ono to vlastně není jedno. Ta délka odkládání řešení a akceptace změny ve svém životě, je pak přímo úměrná škodám, které si sami přivodíme svou nečinností. A ve svém důsledku v kvalitě života, jaký pak můžeme vést.

Chcete-li radu, měli byste také mít dost odvahy a chuti na změnu. Pak má smysl se ptát rádců, co by vám doporučili.

Sám dotaz na radu není aktivní přístup k problému a rádce-poradce či lékař není za vaše rozhodnutí zodpovědný. On váš život nežije, a proto také nedokáže udělat změny, které vy a vaše tělo či duše potřebujete. Neexistuje pilulka, která vyřeší váš problém. Existuje systém změn, které nastartují změny a ty následně vyřeší vaše problémy či potíže. Osobně vím, že tohle se špatně poslouchá, popouzí to a mnohdy se velmi zlobíme na ty, kteří nám to říkají. I tento vnitřní vztek na druhé je signálem, že je to náš problém, který potřebuje naše aktivní řešení.

Ale protože jsem poradce, velmi ráda poskytuji rady a návrhy řešení.  Od toho poradci jsou J

Jen na vaši otázku – „Víš mám takový a takový problém (zdraví, úspěch, spokojenost, štěstí,…), co bys mi doporučila?“ odpovím neslušně otázkou – „A co jsi ochoten udělat, abys ten problém vyřešil? Čeho se hodláš ze svého života vzdát? (… z toho, co tě k tomuto dnešnímu stavu dovedlo?) … a čím to hodláš nahradit?“

Pokud dokážete na tyto otázky odpovědět, mají pak následné rady smysl … 🙂

Poselství z vesmíru pro všechny

1) Vnímám tento svět jako realitu a z toho pro mě vyplývají další povinnosti v mém životě. Musím si odvodit pro sebe potřebnost všech věcí v návaznosti na svůj život. Musím si utřídit životní hodnoty tak, jak to cítím a pak budu mít ve všem pořádek. Pokud budu tápat mezi vnitřním a vnějším světem, bude to stálé hledání a stálé směřování od ničeho k ničemu.

2) Můžu pro sebe vnímat pěkně celý život. Už jen to, že se ráno probudím s úsměvem je povznášející a účinné. Hledám krásno a můžu ho nacházet stále. Chci se na vše dívat s otevřenými očima a najít pro sebe krásné věci a štěstí.

3) Selhávám a budu selhávat vždy, když si přestávám důvěřovat. Víra mě posílí v dalších věcech. Důvěřuji si.

4) Hledám láskyplný vztah plný životního štěstí, více opory v druhém a špatně se mi bez toho žije, nemůžu to najít. Můžu zatím najít uspokojení v životní zálibě anebo v meditaci, která může posílit i moje další myšlenky a vjemy.

5) Snažím se vše více vnímat ve svůj prospěch, a ne že se vše proti mě spiklo. Zbavit se svého trápení můžu tím, že se smířím s věcmi, které mě nepřináší užitek. Tím se učím žít.

6 ) Žiji ne proto, abych žila, ale také proto, abych byla prospěšná pro ostatní. V tom je smysl života.

7) Pokud potřebuji v sobě ukojit potřebu citu, nemusím nahrazovat tento cit nikotinem nebo jinými prostředky. Pokud budu v životě spokojená, i tato závislost, jakož i jiné závislosti, zmizí.

8) Pokud trpím depresí, je to dáno mým náhledem na věci. Vidím ve svém životě vše jako nepotřebné a špatné, a nevím, zda to nebo ono dělám dobře. Zda se zachovávám v určitých situacích správně a zda mám vůbec smysl života. Mám pochopit, že vše je zde proto, abych se učila žít a to jak zkušenostmi, tak i tím, co mi kdo radí. Je dobré si nechat občas poradit a ne se příčit radě. Někdy má rada cenu zlata. Zamyslím se nad tím, co slyším a nad tím, když budu jednat dle rad. Zda je mi to k užitku nebo zda je to k neužitku.

9) Musím se naučit pravidlům dávání a braní. To znamená, že když někomu něco dám, nemusí mi to oplácet ani vracet. Je to čistě moje pevná vůle chtít druhému pomoci. Snažím se s druhými jednat poctivě a bez pocitu nadsázky a pocitu viny.

10) Moje podvědomí je mnohdy připraveno na můj růst, ale ne na životní situace, které přijdou, a se kterými se budu muset vypořádat. Je třeba tyto situace přijímat v můj prospěch a se vším se smířit s pokorou pro moji osobu.

11) Své duši udělám největší radost tím, že ji budu poslouchat oč žádá a co mi sděluje, a ne potírat její potřeby svými zájmy. Především dávat přednost zájmům sféry podvědomí se zklidněním mé duše, kdy se naskýtají další a další myšlenky jak přehodnotit můj život. Spěji spíše do sféry vnitřního světa než světa vnějšího.

12) Občas pochybuji o svých schopnostech. Chce to více si důvěřovat a vědět, že ta cesta, po které kráčím, je ta pravá, i když mě občas něco zaskočí. Vše, co se děje, je pouze v rámci učení a ne proto, že by se mi nedařilo. Pokud toto pochopím, budu si moci dopřát klidnějšího a veselejšího života, neboť pochopím, že vše, co se nedaří, se nedaří proto, že to nezvládám, ale proto, že mě čeká cesta, která není vždy pečlivě umetená, ale cesta tvrdší, abych pochopila, co vše je zde k dostání a co je dobré si vybudovat svojí pílí. Leccos můžu dosáhnout, ale pozor na násilí, vše je dobré budovat klidnou a mírnou cestou.

13) Mám se zamyslet nad tím, co dělám a proč to dělám. Sama vnímám, že ten shon, který okolo sebe vytvářím mi neslouží k užitku, ale k více nepochopení. Teprve až si uvědomím, jak nakládat s přírodními statky, vytvořím si nový svět plný pochopení a pro mě zde již nebude vládnout spěch a negativní hodnoty, ale bude zde pro mě více světla a porozumění.

14) Mám se zaobírat tím, že v životě nemusí být vše podle mých představ, ale že je dobré se zastavit a spíš žít život tak, jak je mi předkládán než tak, jak o něj usiluji

15) Někdy příliš přemýšlím o životě a uniká mi přítomnost. Přestávám vstřebávat názory ostatních a řídím se svojí osobou, neboť čím více přemýšlím o tom, zda má ten nebo ten pravdu, tím více ztrácím pevnou půdu pod nohama a nevím si sama se sebou rady. Bylo by lepší si položit otázku: Co chci v životě dosáhnout a kde je můj životní cíl a pak se můžu řídit touto cestou

16) Je třeba rozvíjet nejen psychickou stránku, ale také tělesnou stránku v podobě sportů

17)  Příliš se zaobírám otázkou financí a proto jsem v životě nespokojena. Nejraději bych vlastnila větší obnos, abych si mohla koupit vše, co je mi dostupné a myslím si, že právě zde by pro mě bylo největší štěstí. Ale nechápu, že to štěstí není v penězích, ale v mé životní jistotě být sama sebou a být se sebou spokojena a ne v tom, že budu spokojena pouze finančně a proto to chce přestat závidět a více věřit ve vlastní hodnoty

18) Chci se změnit a nedaří se mi to a podléhám depresi a stále více a více a je to proto, protože si nevěřím, že bych mohla být jiná. Chce to najít v sobě více sebedůvěry a bude se dařit

19) Celý život hledám a nenacházím. Chce to zpomalit životní rytmus a najít nové vnímání skutečností a zamyslet se nad tím, co pro mě má největší smysl. V tom najdu svoji novou životní cestu, ale určitě to není v pozemských statcích a to dobře cítím a proto hledám sama sebe

20) Občas mám potíže psychického rázu, neboť mě více trápí to, že neumím s lidmi zacházet jak bych chtěla. Občas přijdou situace, které se mi úplně vymknou z ruky a já pak přemýšlím o tom, co jak udělat a mrzí mě, že jsem tak zareagovala, že bych mohla být více vůči tomu druhému tolerantnější a že jsem se prohřešila. Tyto myšlenky pak sužují moji mysl více než je zdravé. Je dobré na vše nahlížet, že se stalo, že jsem se poučila a že není třeba se tímto více zaobírat.

21) Můžu ostatní vyslechnout, ale ne jim příliš zasahovat do života. Můžu jim dát radu typu: Já bych to řešila tak a tak a více se tímto nezaobírat. Více danou situaci nesledovat. Nenechám se přepadnout pocity okolí, které napadají moji mysl více než je zdrávo.

22) Myslím si, že nemůžu říci své pocity, že by ten druhý reagoval špatně. V žití záleží na formě podání. Pokud zmírním tok svých myšlenek a partnerovi řeknu otevřeně své pocity ve formě pohody, vše se vyřeší a on bude rád, že jsme se spolu sblížili, a že si o tom můžeme otevřeně popovídat.

23) Vše, co v životě činím, činím ze své vůle a pokud si myslím, že jsem ovládána, není to pravda, neboť to, co chci učinit můžu, a co nechci, nemusím. Pokud hledám pravdu a porozumění v situacích u jiného člověka než u sebe, jsem na špatném místě a nemůžu se hnout z místa.

24) Někdy už nevím, jak čelit nepříjemným situacím a zde je třeba si uvědomit, že vše, co činím není jen vjemem mého okolí na moji osobu, ale především obráceně. To značí, že musím hledat právě v sobě své chyby, které vnáším do svého jednání a pak se mi nedaří. Je třeba svoji práci vykonávat nejen ku prospěchu svému, ale především ku prospěchu ostatních, aby z toho měli radost. Bude mě to naplňovat více klidem než když to konám pouze pro sebe.

25) Vše vychází z podstaty člověka, ne z podstaty okolí a proto je dobré, nalézat sama sebe a ne, abych se snažila podvolovat okolí.

26) V zaměstnání se zaobírám věcmi, kterým by bylo zapotřebí věnovat pozornost, než věcem, které mě oslovují. Začínám přemýšlet, jak bych se mohla v zaměstnání více angažovat a bude se mi dařit najít větší postup. Nalézám porozumění pro stavy věcí v zaměstnání pro sebe a již se neptám sama sebe, jak ještě dlouho tu budu a zda se mám více snažit, abych zde vydržela dlouho. Bude se mi pak pracovat jinak než dosud.

27) Prožívám období zmatků a neklidu a je to zbytečné, neboť vše se časem vyřeší samo a to k mojí plné spokojenosti. Zůstávám v pokoji a klidu a vím, že vše je k dobru.

28) Zklidňuji se a nechávám si všechno ještě jednou přehrát ve své hlavě. Ptám se: Čeho chci v životě dosíci a co bych chtěla od života a pak se rozhodnu. Vše záleží jen a jen na mém rozhodnutí, které za mě nikdo neudělá. Zvažuji, co je pro mne do budoucnosti dobré a co bych ráda měla a co bych ráda v budoucnosti rozvíjela a podle toho se zachovám. Není dobré se jen a jen spoléhat ve svých myšlenkách na rozhřešení situace od jiných lidí, ale především si sama dát otázku, co je pro mě důležité a co ne. A proto si dávám více práci o sobě zapřemýšlet a vybrat si jednu ze schůdných cest.

29) Mnoho jsi pracovala a nyní potřebuješ odpočinek. Snaž se co nejvíce pobývat v klidu a nacházej stále více klidu v duši a ne v ostatních. Příliš se snažíš všem vyjít vstříc a nedbáš na sebe.

30) Máš v sobě zpracovávat více reality v součinnosti s časem. Zdá se ti občas,  že vše strašně rychle letí a ty nezvládáš věci tak, jak bys chtěla? Měla by ses naučit, že čas není tvým nepřítelem, ale ty sama si z něho nepřítele děláš.

Nebojte se chyb

Lidé si často myslí, že budování osobní značky znamená vyhýbat se chybám. Jenže je to přesně naopak. Když stavíte svůj brand, tak děláte chyby jako každý jiný smrtelník. Tomu se nedá vyhnout a je to tak správně. Důležitý je ale přístup. Neúspěchy jsou součástí našeho příběhu a bez nich by nejspíš ani za moc nestál. Představte si, že Vám někdo vypráví svou životní story takhle:

Už jako malý jsem věděl, co chci dělat. Měl jsem skvělou rodinu a naprostou podporu. Nic mi nebránilo v tom jít za svými sny. Všechno se mi dařilo a byl jsem ihned nejlepší a teď nosím pětitisícovky po kapsách, mám nádhernou ženu a jsem šťastný. Ostatně jako jsem byl odjakživa. Život je jednoduchý a nechápu, co je těžkého na tom mít všechno a být úspěšný.

Takhle, prosím Vás, ne. Vidíte to? Cítíte to? Takový příběh nikoho nezajímá a působí namyšleně. Lidé se s Vámi potřebují ztotožnit. Poznat, že ačkoli mají chyby, tak je to v pořádku, protože je mohou využít ve svůj prospěch. Vidí, že i jejich vzor chyboval, že nebyl dokonalý a přesto to dokázal. Buďte otevření a autentičtí – i o tom je osobní značka. Tím můžete lidem skutečně pomoci.

Jenže, jak toho dosáhnout? Na to se hned podíváme.

Dávejte důvody, ne nabídky 

Slyšíme to každý den. Valí se to na nás z internetu, emailu, na ulici…Víme, CO máme koupit, KDE, KDY, ZA KOLIK, OD KOHO. To je skvělé, jenže víme také PROČ? To je ta otázka, kterou si většina značek zapomene zodpovědět. Všechna největší lidská hnutí byla inspirována odpovědí na tuto otázku – války, mírová jednání, vymalování Sixtinské kaple nebo vynález toaletního papíru. Umíte si představit, že by si v minulosti tuhle otázku při jeho výrobě nezodpověděli a my se ještě pořád utírali kouskem slámy? Trochu mi to připomíná film S tebou mě baví svět. Jistě si vybavíte scénu, na kterou myslím.

Proč Vás lidé chtějí? Zaměstnavatel, který si Vás pomocí headhuntera sám našel nebo klient, co chce Vaše služby? Proč? Opravdu, proč? Odpovězte si na papír, protože sleva není skutečný důvod. Je to jenom záminka.

Nehledejte cílovku, sami se jí staňte

Moje kamarádka letuška nemůže pořád najít toho pravého. Přitahuje prý jenom “hajzly”. V peněžence přitom nosí jeho přesný popis – jak vypadá, kolik mu je let, jaké má záliby, kolik vydělává…Řekl jsem jí, že chyba není v hajzlech, ale v ní. Příliš se zaměřujeme na popis svého ideálního klienta. Koho ale přirozeně přitahujeme? Jak se prezentujeme, chováme a ukazujeme druhým? Co o nás vypovídají naše výsledky? Vytvořte svou značku tak, abyste se Vy sami stali cílem druhých lidí, aby Vás nepřehlédli. Co Vás na Vaší osobní značce přitahuje nejvíc? Kým byste museli být, abyste sami se sebou začali spolupracovat? Přemýšleli jste někdy nad tím? Zkuste se nad tím opravdu zamyslet. Mně samotnému tahle otázka neskutečně pomohla.

Nekopejte kritiky, ale nakopněte sebe

Moje malá sestřenka bojuje s nadváhou. Nesnáší proto tělocvik. Obzvláště lezení po laně. Furt padá, má odřené prsty a propocená podpaží. Nesměju se jí. Cítím se občas stejně. Cesta nahoru je občas tvrdá. Žádný handicap vás neomluví. A tělocvikář Vám zadek podepírat nebude. Spíš Vás bude kritizovat. Bude říkat, že stojíte za nic. A že máte tlustou prdel. Co uděláte? Seřvete ho? Vypláčete se doma do vany? Budete to rozebírat s přáteli za barem? Udělejte něco jiného. Poděkujte mu. A makejte. Chcete být nejlepší? Chtějte mít ty nejlepší kritiky.

Vše napravte a buďte tvrdí

Představte si, že jste zvíře. Třeba tygr a pohádáte se s druhým tygrem. Co se stane? Pravděpodobně se poperete a jeden druhého zabije. Drsné, že? My lidé se naštěstí nezabíjíme. Jenom se pomlouváme a roznášíme se v zubech, což je někdy jen pomalejší verze smrti.

Ne vždycky se Vám všechno podaří na 100%. Tělocvikář mé sestřenky také párkrát spadl z kozy a omylem kopl žačku do hlavy…

Jakmile uděláte chybu, tak jí napravte. Zachovejte si pověst a nevěšte hlavu. Komunikujte se zhrzeným klientem, zákazníkem nebo šéfem. Udělejte nápravu. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Nedovolte ale, aby s Vámi naštvaní lidé manipulovali. Můžou Vás pomluvit u společných známých a ti Vám budou šokovaní telefonovat. Můžou Vás pomluvit na internetu. Pokud se tak stane, buďte tvrdí. Najměte si právníka. Hloupé známé hoďte za hlavu. A jděte dál.

Najděte své silné stránky aneb 5 kroků k poznání sebe sama

Stále okolo sebe potkáváte lidi překypující svými přednostmi, silnými stránkami a vším vynikajícím? Unikají vám jejich stránky slabší, kdežto u sebe jich nacházíte nespočet? Nesměřujte veškerou svoji energii na slabší stránky, najděte i své přednosti, protože je jistě máte. Samotné hledání není složité, inspirujte se nápady, které najdete v dnešním článku.

Sebepoznání a reflexe osobnostních stránek

Primárním úkolem je poznat svoji osobnost, pak už schopnosti najdete lehce. Pro mnoho z nás jsou ale různé osobnostní testy a poznávací úkoly nudné a neoblíbené. Někdy jsou zesměšňovány se slovy, že takové výsledky stejně nikam nevedou a k čemu nám bude, jestli budeme vědět, že jsme introverti, nebo se rozhodujeme podle intuice.

Jestliže jste takového názoru, pak vězte, že právě poznání vlastní osoby vede k poznání svých silných stránek. Pokud je tedy chcete najít, budete se muset překlenout přes tuto část cesty. Právě lidé, kteří znají svoji osobu, jednání, myšlenkové pochody a vnitřní motivace mohou své jednání zdokonalovat, usměrňovat a nacházet tak většího úspěchu než lidé, kteří se potácejí ve vlastních postupech, chování a jednou jednají tak, podruhé zase jinak.

Ovlivněte životní cestu tím, že se zaměříte na své přednosti

Poznání osobnosti, svého já, je důležité v jakémkoliv životním momentě, ve kterém se nacházíte. Ať už se rozhodujete, kam si podáte přihlášku, kam se odstěhujete, kde se uchytíte v práci, nebo jakou práci vyměnit za tu stávající, budete se rozhodovat podle svých požadavků a preferencí, podle svých silných a slabých stránek. Člověk, který si je vědom svých hodnot o svém jednání a životě rozhoduje lépe než ten, který o sobě neví zhola nic. Dělá to, co ho baví, co má rád, rozvíjí ty oblasti, ve kterých už je dobrý. Eliminuje nedostatky a soustředí se na to, co má smysl a budoucnost. Vydejte se na cestu sebepoznání a poznejte svoji pravdu. Najděte své hodnoty. Všichni jsme totiž v něčem dobří, jen se k tomu musíme dopídit.

Kroky k nalezení pravdy

Nejdůležitějším krokem k objevení předností je sebereflexe osobnosti. Najděte si na takové hodnocení dost času, nenechte se ničím a nikým rušit. Dejte si schůzku sami se sebou, se svoji sebekritickou a konstruktivní myslí, s tužkou a papírem. Jdeme na to. Zkuste si odpovědět na následující otázky, z nichž poté vyvodíte patřičné závěry.

  • Kdo vlastně jsem a jaké vlastnosti mě charakterizují?
  • Co umím, v čem vynikám a v čem bych se měl zlepšit?
  • Co mi nejde, není mi k prospěchu a nebaví mě?
  • Co mě baví, jaké činnosti a okamžiky mě činí šťastným?
  • Jak se cítím ve vypjatých situacích?
  • Podle čeho se rozhodují?
  • Co si o mě druzí myslí?
  • Jaké potíže mi činí dosavadní zaměstnání, škola…?
  • V čem bych se měl zlepšit?
  • Jak ovlivňuji svoji budoucnost tím, co dělám?
  • Kde se vidím za pět, deset let?
  • Co mě motivuje, co mě odrazuje?
  • Jaké jsou mé zájmy?
  • Jaké jsou mé zvyky?

Při odpovídání mějte na paměti, že žádné odpovědi nejsou ty nejlepší a žádné nejsou špatné. Jde čistě o reflexi a pravdu. Po sebehodnocení je pravděpodobné, že budete vyčerpaní, protože zamyslet se do hloubky nad těmito skutečnostmi není jednoduché. Dejte si nyní chvíli pauzu a poté se vraťte k evaluaci svých odpovědí.

Zhodnoťte se

Své odpovědi si projděte a zamyslete se nad tím, co v nich vidíte. Jste spíše extroverti nebo introverti? V jakých činnostech zažíváte pocity naplnění a štěstí? Jsou to pouze koníčky, nebo je zažíváte i v práci? Liší se vaše pracovní náplň od požadovaných činností?

Podle svých odpovědí se dopracujete i k tomu, v jakém kolektivu lidí by se vám pracovalo dobře. Budete moci předvídat své jednání a chování vůči ostatním v různých životních situacích. Můžete hledat způsoby, jak své schopnosti zlepšit. A to adekvátní způsoby, které jsou podloženy tou správnou motivací.

Proč marnit čas tím, co mi nejde, když můžete rozvíjet spoustu ukrytých předností, ze kterých se z úrovně – dobrý – dostanete na úroveň – vynikající. Když si budete rozumět, najdete tu správnou cestu k nápravě a k rozvoji osobnosti a schopností. Věřte, že s poznáním vlastních hodnot přijde i snadnější přijetí svých slabších stránek. Budete se umět ohodnotit, ocenit a hlavně si budete vědomi svých kladů, a budete si jich cenit. Je důležité znát svoji hodnotu.

Přestaňte být černou ovcí a vystupte z řady

Následujte své představy a touhy, které naplníte právě silnými stránkami. Nebojte se výstřednosti, buďte zkrátka originální. Pokud jste v něčem dobří, schováváte to a stydíte se za to, možná tak velmi jednoduše zahazujete svoji originalitu a jedinečnost. Ta se však v dnešní době velmi cení. Proč se jednou neživit něčím, co nám dává smysl, co nás baví a navíc jsme v tom neskutečně dobří. Martin Olejník / © Barbora Mikysková

Jan Zahradník Havelka

Vesmíre,

s láskou a vděčností přijímám

všechno, co je napravo ode mě,

i vše co je nalevo ode mě.

Přijímám všechno, co je pode mnou,

i vše, co je nade mnou.

Přijímám všechno, co je za mnou,

i vše, co je přede mnou.

S láskou a vděčností přijímám i sebe sama

uprostřed toho všeho.

S láskou a vděčností přijímám všechno,

co se stalo v minulosti,

co se děje v přítomnosti

i co se stane v budoucnosti.

S láskou a vděčností propouštím všechno,

co chce z mého života odejít,

hýčkám všechno,

co chce v mém životě setrvat,

a s láskou a vděčností vítám všechno,

co chce do mého života vstoupit.

Vesmíre,

(gesto)

s láskou a vděčností přijímám od Tebe svůj osud

(gesto)

a odevzdávám Ti své ego.

(cink)

Lubrikant pro třecí plochy s Vesmírem

Základem všech duševních chorob je nepřijetí v jakékoliv formě. Může to být nepřijetí svého vlastního osudu, sebe sama, případně celého života jako soupravy. Jakmile člověk něco zásadně nepřijímá, zadělává si tím na duševní poruchu.

Rituál přijetí je z tohoto pohledu základním a velmi účinným psychoterapeutickým lékem se širokospektrým účinkem. Funguje jako lubrikant pro všechny třecí plochy mezi Vámi a Vesmírem.

Pokud Vás tyto stránky zaujaly, láká Vás něco se sebou udělat, a zároveň nechcte utrácet za Terapii něhou, dělejte pravidelně rituál přijetí. A vy ostatní ho dělejte taky :-). Dělejte ho ráno, v poledne a večer, přinuťte se k němu pokaždé, když se něco nepovede, a zejména si ho vychutnejte tehdy, když se něco povede, když máte pro poděkování Vesmíru přirozený důvod.

Rituál přijetí jsem začal dělat v době, kdy mi bylo fakt zle, a když už mi nepomáhalo vůbec nic. Měl jsem dojem, že mě Vesmír chce definitivně zabít, a tak jsem si řekl, že to aspoň zkusím přijmout, když už s tím nejde udělat nic lepšího. Sám Vesmír mi k tomu tehdy podstrčil vhodná slova. Po čase jsem si všimnul, že tímto rituálem přijetí jako by vytahuji sám sebe za kravatu ze žumpy. Postupně jsem tomuto samoobslužnému procesu přišel na chuť.

Zasvěcení do rituálu přijetí se pak stalo integrální součástí Terapie něhou.

Podívejte se na moji instruktáž na videoblogu:

Cesta z deprese 1 – jak vznikl rituál přijetí

Popisuji svoji cestu z deprese – jak jsem se z ní dostával s pomocí rituálu přijetí, který jsem při té příležitosti objevil :-).

Cesta z deprese 2 – ukázka rituálu přijetí

Osobně předvádím rituál přijetí a vysvětluji, jak lze přijetí měřit a k čemu je to dobré.